Temná krása Nick Cave skladeb.

Raná tvorba a Birthday Party

Caveova hudební pouť začala v 70. letech v Austrálii, kde spolu s Mickem Harveyem založil kapelu The Boys Next Door. Hráli převážně punkovou hudbu ovlivněnou skupinami jako The Stooges a The Birthday Party. Později se přejmenovali na The Birthday Party a přestěhovali se do Londýna. V kapele se čím dál více prosazoval Caveův temný a syrový styl psaní textů. Hudba The Birthday Party byla chaotická, hlučná a intenzivní, plná saxofonových výkřiků, Caveova drsného vokálu a znepokojivých témat. Skladby jako „Release the Bats“, „Nick the Stripper“ a „Junkyard“ se staly kultovními a definovaly syrovou energii post-punkové éry. I když The Birthday Party nedosáhli komerčního úspěchu, jejich vliv na nezávislou hudbu byl a je nesporný. Inspirovali nespočet dalších kapel a pomohli definovat zvuk gotického rocku.

Zrození The Bad Seeds

Po rozpadu The Birthday Party v roce 1983 se Nick Cave ocitl v Berlíně, zlomený a na křižovatce. Z popela této zkušenosti povstali The Bad Seeds, kapela, která se stala synonymem pro Caveův syrový, emocionální a temně krásný zvuk. Jejich debutové album "From Her to Eternity" (1984) představilo světu novou kapitolu v Caveově hudební cestě, temnější a experimentálnější než cokoli předtím. The Bad Seeds se stali Caveovou hudební spřízněnou duší a jejich spolupráce přinesla některé z nejvíce fascinujících a nadčasových skladeb v historii rockové hudby. Od gotického blues "The Mercy Seat" po srdcervoucí baladu "Into My Arms" prozkoumává Caveova tvorba s The Bad Seeds škálu lidských emocí s neochvějnou upřímností a syrovostí. Kapela, složená z hudebníků s rozmanitým hudebním zázemím, vdechla Caveovým skladbám jedinečnou dynamiku a texturu, čímž se stala nedílnou součástí jeho umělecké vize. The Bad Seeds se stali mnohem více než jen doprovodnou kapelou, stali se nedílnou součástí Caveova hudebního vesmíru a pomohli mu definovat zvuk a odkaz, který rezonuje s fanoušky po celém světě dodnes.

Temné balady a vražedné příběhy

Nick Cave, australský bard temnoty, si za svou kariéru vybudoval pověst mistra temných balad a děsivých příběhů. Jeho skladby, ať už s Birthday Party nebo s The Bad Seeds, často zabrousí do temných zákoutí lidské duše a zkoumají témata jako smrt, násilí, láska a víra.

Caveovy texty jsou plné biblických a literárních odkazů, prolínají se v nich postavy z amerického folklóru s postavami Shakespearových dramat. Jeho hudba, syrová a emotivní, dokáže být zároveň krásná a děsivá, a to i díky Caveovu charismatickému vokálu, který se pohybuje od křehkého šepotu po zběsilý řev.

Ať už se jedná o vražednou baladu "Where the Wild Roses Grow" s Kylie Minogue, epický příběh o zločnu a trestu "Stagger Lee" nebo srdcervoucí "The Ship Song", Caveovy skladby se nesmazatelně vryjí do paměti. Jeho tvorba není pro slabé povahy, ale pro ty, kteří se nebojí nahlédnout do temnoty, nabízí hluboký a nezapomenutelný zážitek.

Vliv poezie a literatury

Nick Cave, australský hudebník s charismatickým hlasem a temnou poetikou, je známý svou hlubokou fascinací literaturou. Jeho texty jsou často ovlivněny díly autorů, jako jsou Fjodor Dostojevskij, William Faulkner nebo Charles Baudelaire. Caveova tvorba se vyznačuje syrovou emocionalitou, biblickými motivy a existenciálními otázkami, které rezonují s jeho literárními inspiracemi. Jeho písně, jako jsou "The Mercy Seat" nebo "Red Right Hand", se vyznačují bohatou obrazotvorností a temnou krásou, jež odráží vliv poezie a literatury na jeho tvorbu. Caveova vášeň pro psané slovo se projevuje i v jeho dalších projektech, jako je román "Aťluje anděl" nebo sbírka poezie "King Ink". Jeho tvorba je důkazem toho, jak silný a inspirativní může být vliv literatury na hudbu.

Filmová hudba a soundtracky

Nick Cave, australský hudebník s charismatickým hlasem a temnou poetikou, si za léta své kariéry vybudoval kultovní status nejen jako hudebník, ale i jako autor filmové hudby. Jeho skladby, často syrové a emočně vypjaté, se staly nedílnou součástí atmosféry mnoha filmů a seriálů.

Porovnání vybraných alb Nicka Cavea

Album	Rok vydání	Žánr	Nejznámější skladba
The Birthday Party - Prayers on Fire	1981	Post-punk	Nick the Stripper
Nick Cave & The Bad Seeds - Murder Ballads	1996	Alternative Rock, Gothic Rock	Where the Wild Roses Grow
Grinderman - Grinderman	2007	Experimental Rock, Noise Rock	No Pussy Blues
Nick Cave & The Bad Seeds - Skeleton Tree	2016	Art Rock, Experimental Rock	Jesus Alone

Jeho hudba, charakteristická temnými a melancholickými tóny, dodává vizuálním příběhům hloubku a intenzitu. Caveova tvorba, ať už jde o skladby The Bad Seeds nebo Grinderman, se prolíná s filmovým plátnem s přirozenou lehkostí a umocňuje emoce a napětí.

Mezi nejznámější filmy, které zdobí Caveova hudba, patří například "Proposition", "Cesta" nebo "Zabití posvátného jelena". Jeho skladby se objevily i v seriálech jako "Peaky Blinders" nebo "Westworld".

Spolupráce s Kylie Minogue

Nick Cave a Kylie Minogue, dva zdánlivě odlišné světy, se protnuly v roce 1995. Tehdy Cave oslovil australskou popovou princeznu s nabídkou spolupráce na skladbě "Where the Wild Roses Grow". Píseň, která se stala součástí Caveova alba "Murder Ballads", vypráví tragický příběh lásky a vraždy inspirovaný lidovou písní "The Willow Garden".

Pro Cavea, známého svými temnými a syrovými skladbami, představovala spolupráce s Minogue nečekaný krok. Kontrast mezi Caveovým hlubokým hlasem a Minogue křehkým vokálem dodal skladbě mrazivou atmosféru a podtrhl její děsivou krásu. "Where the Wild Roses Grow" se stala mezinárodním hitem a získala si uznání kritiky.

Spolupráce s Minogue ovlivnila i další Caveovu tvorbu. Vlivy popu a elektronické hudby, které Minogue reprezentovala, se objevily i na pozdějších albech Nicka Cavea and the Bad Seeds. Duet s Kylie Minogue tak otevřel novou kapitolu v Caveově hudební kariéře a potvrdil jeho výjimečný talent propojovat zdánlivě neslučitelné světy.

Experimentální album Push the Sky Away

„Push the Sky Away“ je patnácté studiové album Nicka Cavea a The Bad Seeds, vydané v roce 2013. Album je charakteristické svým minimalistickým zvukem, který klade důraz na klavír, smyčce a Caveův hluboký, sugestivní vokál.

Texty na albu jsou introspektivní a meditativní, zabývající se tématy jako je láska, ztráta, víra a smrt. Caveův text je známý svou poetičností a temnou krásou a „Push the Sky Away“ není výjimkou. Mezi nejvýraznější skladby na albu patří úvodní „We No Who U R“, hypnotická „Jubilee Street“ a srdcervoucí „Push the Sky Away“.

Album bylo kritiky i fanoušky přijato velmi pozitivně a je považováno za jedno z nejlepších děl Nicka Cavea a The Bad Seeds. „Push the Sky Away“ je mistrovským dílem zralého umělce, který se nebojí ponořit do hlubin lidské existence.

Smrt syna a album Skeleton Tree

V roce 2015 Nick Cave zažil nepředstavitelnou tragédii – smrt svého patnáctiletého syna Arthura. Tato ztráta hluboce poznamenala jeho život i tvorbu. Album Skeleton Tree, vydané v roce 2016, je syrovým a bolestným vypořádáním se s touto ztrátou. Caveovy texty jsou plné smutku, zoufalství, ale i záblesků naděje. Hudebně je album minimalistické a pochmurné, s důrazem na klavír, smyčce a Caveův pronikavý vokál. Písně jako "Jesus Alone", "Girl in Amber" a "Skeleton Tree" patří k jeho nejosobnějším a nejemotivnějším skladbám. Skeleton Tree je dílo nesmírné síly a krásy, které svědčí o lidské schopnosti vyrovnat se i s tou nejhlubší bolestí.

Ghosteen: Smutek a transcendentence

Nick Cave, australský hudebník s charismatem temného kazatele, se ve své tvorbě často noří do hlubin lidské existence, kde se prolínají láska a ztráta, víra a pochybnost, krása a krutost. Album Ghosteen, vydané v roce 2019, je toho bolestně krásným důkazem. Po tragické smrti syna Arthura se Cave ponořil do oceánu smutku a z jeho hlubin se vynořil s kolekcí písní, které jsou syrové, křehké a zároveň nesmírně silné.

Ghosteen není snadné album. Je to album, které vyžaduje čas, pozornost a otevřené srdce. Cave se nebojí bolesti, naopak, nechává ji proudit skrze sebe a proměňovat se v hudbu. Jeho hlas, jindy drsný a naléhavý, je zde často tichý a křehký, jako by se bál narušit křehkou krásu okamžiku. Hudba je minimalistická, éterická, plná ozvěn a šepotů.

V písních jako "Ghosteen Speaks" nebo "Waiting for You" se Cave obrací k transcendentnu, hledá útěchu a smíření v něčem větším, než je on sám. Ghosteen není jen albem o smutku, je to album o naději, o víře v to, že i z té nejtemnější noci se dá vyjít do světla.

Skladby Nicka Cavea jsou jako temné evangelium, plné vášně, násilí a hledání vykoupení. Jeho hudba je syrová a emocionální, s texty, které se vám zarývají hluboko pod kůži.

Radomír Kovář

Nick Cave dnes: Ikona a legenda

Nick Cave, australský rodák s hlasem, který by se dal popsat jako temný baryton s nádechem šelestění starých gramofonových desek, je dnes již ikonou a legendou. Jeho hudební kariéra, trvající přes čtyři dekády, je protkána neuvěřitelnou škálou žánrů a emocí. Od syrového post-punku The Birthday Party až po melancholické balady s The Bad Seeds, Caveova tvorba neustále fascinuje a znepokojuje posluchače po celém světě. Jeho texty, často temné a plné biblických a literárních odkazů, se dotýkají témat jako je láska, smrt, víra a násilí. Skladby jako „The Mercy Seat“, „Stagger Lee“ nebo „Into My Arms“ se staly hymnou pro generace a potvrdily Caveův status mistra temné a poetické hudby. Jeho koncerty jsou pak kapitolou samy pro sebe – intenzivní, syrové a plné emocionálního vypětí, kde se Cave mění v šamana, hypnotizujícího publikum svou energií a charismatem. Ať už ho milujete nebo nenávidíte, jedno se mu upřít nedá – Nick Cave je originál, který se nesmazatelně zapsal do dějin hudby.