Odpověď: Mráz vám bude běhat po zádech: Nejlepší horory, které vás dnes nenechají usnout

Počátky hororu v kinematografii

Strašidelné příběhy a nadpřirozené jevy nás děsí a fascinují už celá staletí, ale teprve s příchodem kinematografie na konci 19. století se zrodil hororový žánr, jak ho známe dnes. První hororový film, "Le Manoir du Diable" (Dům ďábla), natočil Georges Méliès v roce 1896. Tento krátký film, trvající pouhé tři minuty, představil mnoho prvků, které se staly synonymem pro horor: strašidelné hrady, kostlivci, duchové a ďábel.

Počátek 20. století přinesl další průkopnické horory, jako například "Frankenstein" (1910) a "Drákula" (1912), které adaptovaly klasické hororové romány na filmové plátno. Tyto filmy, ačkoliv dnes působí naivně, položily základy pro vizuální styl a narativní struktury, které hororový žánr definovaly v následujících desetiletích.

Německý expresionismus 20. let 20. století, s jeho zkreslenými kulisami, dramatickým stínováním a tématy šílenství a ztráty identity, měl obrovský vliv na horor. Filmy jako "Kabinet doktora Caligariho" (1920) a "Nosferatu" (1922) vytvořily děsivou a snovou atmosféru, která rezonuje dodnes.

Ve 30. a 40. letech 20. století se v Hollywoodu etablovala hororová produkce studií jako Universal a Hammer. Klasické horory s ikonickými monstry jako Dracula, Frankenstein, Mumie a Vlkodlak uchvátily publikum a staly se nedílnou součástí filmové historie. Tyto filmy, ačkoliv často černobílé a s omezenými speciálními efekty, dokázaly vyvolat strach a napětí díky silným příběhům, atmosférické kameře a talentovaným hercům.

Klasické hororové subžánry

Svět hororových filmů je rozmanitý a plný děsivých zákoutí. Mezi klasické subžánry, které nám nahánějí husí kůži už desítky let, patří slasher, zombie horory, found footage a monster filmy. Každý z nich má svá specifika a láká na jiný typ hrůzy.

Ikony hororu: Od Frankensteina po Freddyho

Hororový žánr, to je svět plný děsivých stvoření, mrazivých příběhů a nočních můr, které ožívají na plátně. A v tomto světě plném hrůzy existují ikony, postavy tak děsivé a nezapomenutelné, že se staly synonymem pro samotný horor. Frankenstein, stvořený geniálním, ale šíleným doktorem, se stal symbolem nebezpečí nekontrolovatelné vědy. Jeho tragický příběh o hledání přijetí a lásky v nás rezonuje dodnes.

Pak tu máme Draculu, charismatického upíra, který se živí krví živých. Jeho postava, inspirovaná skutečnou historickou postavou, ztělesňuje naše nejhlubší strachy z temnoty, neznáma a ztráty životní síly. A kdo by mohl zapomenout na Normana Batese z Psycha, jehož děsivá fasáda zdvořilosti skrývá temné tajemství? Jeho postava je důkazem, že zlo se může skrývat i na těch nejméně očekávaných místech.

S příchodem moderního hororu se zrodily nové ikony hrůzy. Michael Myers z Halloweenu, s jeho nelidskou maskou a neutuchající touhou zabíjet, se stal ztělesněním čistého, neúprosného zla. Freddy Krueger z Noční můry v Elm Street, s jeho spálenou tváří a rukavicí s čepelemi, nás pronásleduje v našich snech, kde jsme nejzranitelnější. A pak je tu Jason Voorhees z Pátku třináctého, nemluvný zabiják s hokejovou maskou, který se stal symbolem nezničitelného zla.

Tyto ikony hororu, ať už se jedná o klasické příšery nebo moderní vrahy, ztělesňují naše nejhlubší strachy a fascinaci neznámem. Jejich příběhy nás nutí čelit temnotě v nás samých a připomínají nám, že zlo může mít mnoho podob. Ať už se jich bojíme nebo je obdivujeme, jedno je jisté: ikony hororu tu zůstanou a budou nás děsit ještě po generace.

Moderní horor: Trendy a režiséři

Moderní horor se nebojí bořit zažité stereotypy a vydat se do neprobádaných vod. Pryč jsou doby, kdy stačilo diváky vyděsit jen lacinými lekačkami a umělou krví. Dnešní horory se čím dál více zaměřují na psychologickou stránku strachu, budují znepokojivou atmosféru a nechávají prostor pro divákovu vlastní fantazii. Využívají prvky thrilleru, sci-fi, a dokonce i dramatu, aby vytvořily komplexnější a znepokojivější zážitek.

Hororový film	Rok vydání	Režisér
Vymítač ďábla	1973	William Friedkin
Osvícení	1980	Stanley Kubrick

Jedním z hlavních trendů je tzv. "elevated horror", který se snaží o hlubší sdělení a propojení s aktuálními společenskými tématy. Filmy jako "Get Out" od Jordana Peelea nebo "The Babadook" od Jennifer Kentové se zabývají tématy rasismu, traumatu a mateřství, a to s děsivou upřímností a hloubkou.

Dalším zajímavým trendem je návrat k folklóru a mytologii. Filmy jako "The Witch" od Roberta Eggerse nebo "Midsommar" od Ariho Astera čerpají inspiraci ze starých legend a pověr, čímž vytváří unikátní a mrazivou atmosféru.

Mezi nejvýraznější režiséry moderního hororu patří bezesporu již zmínění Jordan Peele a Ari Aster, ale také Robert Eggers, Jennifer Kentová, John Krasinski, Jennifer Kent, Mike Flanagan nebo Issa López. Tito režiséři dokazují, že hororový žánr má stále co nabídnout a že se nebojí experimentovat a posouvat hranice.

Psychologický horor: Strach v našich myslích

Hororový žánr je fascinující oblastí, která se hluboce dotýká lidské psychiky. Na rozdíl od jiných žánrů, které nás baví nebo dojímají, horory cíleně vyvolávají strach a úzkost. Proč se ale dobrovolně vystavujeme těmto nepříjemným pocitům? Odpověď se skrývá v psychologii strachu. Horory nám umožňují konfrontovat se s našimi nejhlubšími obavami v bezpečném prostředí. Když sledujeme hororový film, víme, že to, co vidíme, není skutečné, a to nám umožňuje prožít strach a napětí, aniž bychom čelili skutečnému nebezpečí. Zároveň nám horory pomáhají lépe porozumět našim vlastním emocím. Studiem postav a jejich reakcí na hrůzné situace se můžeme dozvědět více o tom, jak sami reagujeme na strach a jak s ním bojovat.

Hororové filmy často využívají archetypální motivy a symboly, které v nás vyvolávají strach na podvědomé úrovni. Temné lesy, opuštěné domy, děsivé postavy – to vše jsou prvky, které v nás evokují pocity úzkosti a ohrožení. Horory také často reflektují společenské obavy a úzkosti dané doby. Například v 50. letech se objevovaly filmy o invazi mimozemšťanů, které odrážely strach z komunismu. Dnes se zase setkáváme s horory o virech a pandemiích, které zrcadlí obavy z globálních hrozeb.

Hororové série, které nás děsí dodnes

Žánr hororu se může pochlubit nespočtem děsivých filmů, ale jen hrstka z nich se dokázala zapsat do srdcí (a nočních můr) diváků natolik, aby se dočkala pokračování. Ještě vzácnější jsou pak hororové série, které si dokázaly udržet děsivou kvalitu i napříč několika díly. Pojďme se podívat na některé z nich, které nás děsí dodnes.

"Halloween" s Michaelem Myersem v masce a vražedným apetitem na mladé lidi je klasikou, která odstartovala v roce 1978. Série se pyšní 12 díly, které s různou mírou úspěšnosti rozvíjejí příběh mlčenlivého zabijáka. Podobně kultovní je i série "Pátek třináctého", která nám představila neméně ikonického Jasona Voorheese a jeho krvavé řádění v kempu Crystal Lake. S 12 díly a jedním crossoverem s Freddym Kruegerem je "Pátek třináctého" stálicí žánru slasher.

Nemůžeme zapomenout ani na "Noční můru v Elm Street" a Freddyho Kruegera, mistra děsivých snů. Série s 9 díly nás vtáhla do světa, kde hranice mezi realitou a snem splývají a smrt ve snu znamená smrt i ve skutečnosti. Pro milovníky nadpřirozených hororů je tu série "V zajetí démonů", která s 8 díly a spoustou spin-offů zkoumá skutečné případy paranormálních vyšetřovatelů Eda a Lorraine Warrenových.

Tyto série a mnoho dalších nám dokazují, že dobrý horor nestárne. Naopak, s každým dalším dílem a novým pohledem na známé zlo se naše hrůza a fascinace jen prohlubují.

České hororové filmy: Historie a současnost

Český horor má dlouhou a komplikovanou historii, ovlivněnou politickými a společenskými změnami. Od pohádek s hororovými prvky z počátku 20. století, přes experimentální filmy 60. let, až po normalizační období, kdy byl hororový žánr potlačován. Po roce 1989 se český horor začal znovu objevovat, i když s rozpačitými výsledky. Některé filmy se snažily o napodobení hollywoodských vzorů, často s nízkým rozpočtem a nevýrazným scénářem.

V posledních letech se ale zdá, že český horor nachází svou vlastní identitu. Režiséři se nebojí experimentovat s žánrem, propojovat ho s prvky thrilleru, dramatu nebo i černé komedie. Využívají lokální mytologii, historické události a společenské úzkosti k vytvoření originálních a působivých děl. Mezi příklady patří filmy jako "Polednice" (2016) inspirovaný pověstí o strašidelné postavě z českých pohádek, "Hany" (2022) s hororovými prvky kritizující kult krásy, nebo "Běžná selhání" (2023) propojující horor s tématy xenofobie a strachu z neznámého.

I když český horor stále hledá své pevné místo na mezinárodní scéně, jeho současná podoba dává naději, že má potenciál zaujmout i diváky za hranicemi České republiky.

Nejlepší horory posledních let

Hororový žánr zažívá v posledních letech skutečnou renesanci a diváci se můžou těšit z filmů, které jsou děsivé, chytré a originální. Pryč jsou doby, kdy horory spoléhaly jen na laciné lekačky a krev. Moderní horory se nebojí zabrousit do hlubších vod psychologie postav, společenských témat a existenciálních otázek. Mezi nejlepší horory posledních let patří bezesporu "Děsivé dědictví" (2018), film, který vás pronásleduje ještě dlouho po zhlédnutí. Snímek "Světlo mého života" (2019) zase mistrně buduje tíživou atmosféru a klaustrofobní napětí. "Slunovrat" (2019) od režiséra Ariho Astera zase šokuje svou brutalitou a znepokojivou krásou. Nemůžeme zapomenout ani na "Tiché místo" (2018), které dokázalo, že i bez zbytečných slov se dá navodit atmosféra strachu a beznaděje. A pokud máte rádi horory s prvky satiry, pak si nenechte ujít "Uteč" (2017) od Jordana Peelea, který bravurně mísí napětí s chytrým komentářem k rasismu a společenským nerovnostem. Tyto filmy jsou jen špičkou ledovce a hororový žánr má rozhodně co nabídnout i těm nejnáročnějším divákům.

Hororový film není jen o krvi a násilí. Jde o to, co se skrývá v temnotě, o strach z neznámého a o to, co se stane, když se naše nejhorší noční můry stanou skutečností.

Zdeněk Dvořák

Hororové festivaly a události

Pro fanoušky hororu a napětí existuje nespočet možností, jak si užít svou vášeň i mimo pohodlí domova. Hororové festivaly a události nabízejí jedinečnou příležitost ponořit se do světa strachu a napětí, a to prostřednictvím filmových projekcí, workshopů, přednášek a setkání s tvůrci.

Mezi nejznámější hororové festivaly patří například Mezinárodní filmový festival v Cannes, který má sekci věnovanou hororovým a fantasy filmům, nebo Sitges - Mezinárodní filmový festival Katalánska, specializující se na fantasy a hororové filmy. V České republice se koná například festival Future Gate, který se zaměřuje na sci-fi, fantasy a hororové filmy.

Tyto festivaly a události lákají jak fanoušky, tak i filmové profesionály z celého světa. Návštěvníci mají možnost zhlédnout nejnovější hororové snímky, zúčastnit se besed s režiséry, herci a maskéry, a dozvědět se tak více o procesu tvorby hororových filmů. Mnoho festivalů také nabízí workshopy zaměřené na speciální efekty, maskérské techniky a další aspekty hororového žánru.

Pokud jste fanoušky hororu a hledáte nezapomenutelný zážitek, určitě si nenechte ujít některý z hororových festivalů nebo událostí ve vašem okolí.

Budoucnost hororu: Kam se žánr ubírá?

Hororový žánr, to není žádná mrtvola. Naopak, pulzuje životem a neustále se vyvíjí. Kam se ale horor ubírá? Jedním z trendů je návrat ke kořenům, k pomalému budování atmosféry a psychologickému hororu, který straší spíše v hlavách diváků než na plátnech. Filmy jako "The Babadook" nebo "Hereditary" jsou toho důkazem. Zároveň ale vidíme i vzestup hororové sci-fi a body hororu, které se nebojí explicitního násilí a gore. "Annihilation" a "Upgrade" jsou skvělými příklady.

Důležitou roli hraje i reflexe společenských témat. Horory už dávno nejsou jen o bubácích a příšerách. Stále častěji se v nich promítají naše vlastní strachy a úzkosti, ať už se jedná o klimatické změny, politickou situaci nebo sociální nerovnost. "Get Out" a "Us" od Jordana Peeleho jsou toho zářnými příklady.

Budoucnost hororu je tedy otevřená a plná možností. Jisté je, že horor tu s námi zůstane a bude nás i nadále děsit, šokovat a nutit k zamyšlení. Ať už se bude jednat o návrat ke klasickým hororovým prvkům, nebo o prozkoumávání nových, neprobádaných vod, jedno je jisté: hororový žánr má stále co nabídnout.