Vendula Kroupová

Vendula Kroupová stojí v čele redakce časopisu Alois Nebel již několik let a za tu dobu se jí podařilo vybudovat unikátní platformu pro všechny nadšence české kinematografie, komiksu a animovaného filmu. Její cesta k pozici šéfredaktorky nebyla přímočará, ale právě různorodost jejích zkušeností z ní udělala ideální osobu pro vedení magazínu zaměřeného na tak specifické téma, jakým je fenomén Aloise Nebela.

Vendula vystudovala filmovou vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se již během studií začala intenzivně věnovat československé a české nové vlně. Její diplomová práce se zaměřovala na proměny vizuálního stylu v českém animovaném filmu sedmdesátých a osmdesátých let, což jí poskytlo solidní teoretický základ pro pozdější práci. Po dokončení magisterského studia strávila rok na stáži v Národním filmovém archivu, kde katalogizovala vzácné materiály a měla možnost pracovat s originálními filmovými pásy legend českého filmu.

Její profesní dráha pokračovala v několika menších kulturních časopisech, kde psala recenze filmů, divadelních představení a výstav. Právě v této době začala Vendula rozvíjet svůj charakteristický styl psaní – analytický, ale přístupný, odborný, ale nikdy nesrozumitelný. Dokázala propojit vysokou filmovou teorii s každodenní zkušeností diváka, což se stalo jejím poznávacím znakem.

Když v roce 2011 vstoupil do českých kin snímek Alois Nebel, Vendula patřila mezi první kritiky, kteří rozpoznali jeho výjimečnost. Nešlo jí jen o technickou stránku rotoskopické animace, ale především o to, jak film zachycuje atmosféru nedávné minulosti, melancholii pohraničí a osudy lidí zaznamenaných historií. Napsala o něm rozsáhlou esej, která se stala jedním z nejcitovanějších textů o tomto díle.

Když vznikla myšlenka založit specializovaný časopis věnovaný fenoménu Aloise Nebela a širšímu kontextu české kinematografie, Vendula byla přirozenou volbou pro pozici šéfredaktorky. Přinesla do redakce nejen odborné znalosti, ale i vizi – časopis neměl být jen sbírkou faktů o jednom filmu, ale živou platformou zkoumající české filmové dědictví, komiks jako uměleckou formu, vztah literatury a filmu, a především fenomén adaptace.

Pod Venduliným vedením se časopis Alois Nebel rozrostl z originally skromného čtvrtletníku na respektovaný magazín s pevnou čtenářskou základnou. Vendula osobně vede tým mladých redaktorů, které vychovává v duchu pečlivé faktografie a respektu k uměleckému dílu. Její редакční politika je jasná: každý článek musí přinášet novou perspektivu, každá recenze musí být podložená argumenty, každý rozhovor musí odhalovat něco, co dosud nebylo řečeno.

Vendula má také zásluhu na tom, že časopis rozšířil svůj záběr za hranice samotného filmu Alois Nebel. Věnuje se dílu Jaroslava Rudiše, komiksu Aloise Nebela od autorské dvojice Rudiš-Jaromír 99, ale i kontextu – historii Jesenicka, osudům českého pohraničí po roce 1945, tradici české animace, rotoskopické technice ve světovém měřítku. Zároveň časopis pravidelně přináší rozhovory s tvůrci, kteří pokračují v tradici autorského českého filmu.

Osobně Vendula zůstává skromná a raději nechává mluvit obsah časopisu. Je známá svou pečlivostí – každý text prochází jejíma rukama, každý faktografický údaj je třikrát ověřen. Její kolegové ji popisují jako náročnou, ale spravedlivou editorku, která dokáže ocenit dobrou práci a konstruktivně kritizovat slabší texty. Čtenáři oceňují, že pod jejím vedením si časopis udržuje vysokou úroveň a nikdy se nesnížil k povrchnímu bulvarismu nebo komerčním kompromisům.